Bez názvu o.O"

Seděl jsem nehybně v rohu . Proč ? Proč nemůžu být šťastný ? Copak na to nemám právo ? naříkal jsem v duchu . Jediný člověk , který by mě dokázal utišit , který by mě sevřel v náruči a nekonečně mi šeptal do ouška slova lásky je teď pryč . Pryč z města . Pryč z mého života . Po líci mi stekla slza . Pamatoval jsem si přesně tu noc . Tu nejkrásnější noc v mém životě . Noc na kterou se nezapomíná....Ne ! Takhle to nesmí skončit . Vzala se ve mě naděje , odvaha k příštím činům , k příším minutám - které budou rozhodující . Protože když se nevrátím s ním , nevrátím se vůbec....

Docházely mi síly , ale já přesto běžel dál . Předemnou se začaly rýsovat obrysi hlavní budovy , nového a moderního letiště . Bleskově jsem otevřel sklěnené dveře a doslova jsem si vybojoval cestu k místu , kde by se podle všeho mělo nastupovat do letadla . Cestující se ještě mačkali před tím velkým létajícím nástrojem který je měl za chvíly naložit a odletět s nimi někam na dovolenou či služební cestu . " Dobře , takže ještě nenastoupili " zamumlal jsem . Jenkže kde je on ?! Že by odjel již minulím letadlem ? Nechtěl jsem tomu věřit . Slzy mi začali téct proudem .

Čekal jsem . Hodinu , dvě...sám nevím . Letadlo už dávno odletělo , začalo pršet a já seděl na lavičce pod tmavou oblohou .Zářily na ní tisíce hvězd , hvězd které jsem dřív pozoroval s ním . Proč to má být teď minulostí ? Přesně jsem si pamatoval první polibek , měl krásné hebké rty . " Věděl jsem že příjdeš " zaslechl jsem nad sebou nejkrásnější hlas na světě , který patřil jediné osobě . Vstal se a beze slova ho obejmul , přitisknul ho k sobě jako kdysi . Rozbrečel jsem se mu na rameno . " Promiň , prosím promiň " Pohladil mě po zádech . " Všechno je v pořádku , neboj ...nic nás nerozdělí " usmál se ...jenže okolí se mi začalo rozmazávat . A já padal , padal jsem do té temnoty podemnou ....ne , ty nemáš právo na nic , někdo jako jsi ty si to nezaslouží . Slyšel jsem nepříjemné hlasy okolo sebe .

Probudil jsem se schoulený v rohu . Smutně jsem vzdychl . Sny , pořád samé sny . Jenže já nechci sny , já chci skutečnost , skutečného Patrika . Ne jenom výplod mé fantazie ...jenže je pozdě , on je skutečně pryč , vím to ...Ovšem po dnešním dnu bude konec trápení , skončím to . Budu vůbec někomu chybět ? Samozřejmě že ne , co si to vůbec nalhávám .

Vzduch mi docházel , voda byla pořád tmavší a tmavší . Zatmělo se mi před očima . Omdlel jsem ...ne neomdlel , jenom jsem vstoupil do ubohé části lidského osudu , zvané smrt .

Napsala Toxic ©

Komentář : Tahle povídka....nemusí se vám líbit .Je spíš taková ...jak bych to jen řekla...někam jsem si potřebovala vypsat pocity ...chtěla bych jí věnovat lidem kteří mi pomáhají v těžkých chvilkách ..Áďa , Veverka moe , Lukáš ( alias Píďala , však my víme ;) ) , Ryuu ( ségra ) a už vůbec nesmím zapomenout na Bree x* MVMMR x** Víte co je na tom dcl zlý ? Že oni si jí nikdy nepřečtou ..x_X