On - 1.díl

Je to až neuvěřitelné jak se vám ve chvíly dokáže zhroutit celý svět .
Kdybych měl můj život rozdělit , rozdělil bych ho na svoje dětství a práci . Dětství proběhlo vcelku klidně , práce by byla uplně v pořádku ...kdyby tam nebyl on . On byl druhá část mého života . Můj spolupracovník a zárovenň můj největší kamarád a platonická láska . Jenže co jsem udělal špatně že teď jsem zcela sám , bez práce a přátel ? Začalo to jeho povýšením , už nebyl ten věčně usměvavý jak jsem ho znal . Jeho vlídný pohled vystřídala zamračená tvář a nevrlé chování . A pak jsem v jeden obvyklý , nudný den dostal padáka . Vůbec nic jsem nechápal , vždyť jsem nic neudělal špatně . Řekl mi však ať se na nic neptám a vypadnu . Jedna část mého života mě během hodiny zcela zradila .
A teď jen bloudím v tomhle světě který mi nemůže nabídnout už nic jiného než smrt . Ztratil jsem vše , avšak jeho ztráta mě ranila nejvíc . Jak se mám zbavit lásky k němu ? Jak mám zapomenout , vždyť pokaždé když zavřu oči , vidím před sebou jeho dokonalou tvář . Ale ne tu zamračenou , tu usměvavou . Když byl šťastný . Vím že ho něco trápí , bohužel mu nedokážu pomoct . Protože on mě zcela jistě vymazal ze svého života . Scházím mu vůbec ? Nejspíš ne , nejspíš zapoměl . Trpce jsem se usmál a vzpoměl si jak mě jednoho , sluného dne před povýšením zatáhl do restaurace že mi musí něco důležitého říct . Kouknul na mě zasněným pohledem . " No tak ? " pobídl jsem ho . Viděl jsem jak si olízl rty . " Budu se ženit " vypadlo z něho . Zcela mě to ohromilo . " Ž-ženit ? " zeptal jsem se a kouknul do prázdného talíře . " Aha...vidíš , to je skvělý . "

Zvednul jsem se ze země , už mě ten výhled na moře nudil , díval jsem se na něj každý den . Tolikrát jsem s tím chtěl skončit , ale prostě to nešlo . Věděl jsem že je to jeho oblíbené místo a doufal jsem že ho tam třeba někdy potkám . Jenže to se nikdy nestalo . Vůbec nikdy , nevím ....nejspíš s tím skončil . Měl bych také ....Zamířil jsem domů s tím že se ještě stavím v krámě . Přemýšlel jsem , nedíval jsem se na cestu a po chvíly jsem se ocitl v jedné zapadlé ulici . Znal jsem jí ale moc jsem sem nechodil . " He..." všimnul jsem si že tam otevřeli nový obchod . Řeknul jsem si tedy že tam zaskočím a pak rovnou domu . Tedy pokud se dá polorozpadlému bytu říkat domov . V obchodě mě přivítala hudba linoucí se z repráků , umístěných v rohu obchůdku . Pozdravil jsem , naházel do košíku nějaké potraviny a hurá platit . Moc peněz jsem neměl , občasné brigády mi moc velký výdělek nepřinášely , ale alespoň něco . Přistoupil jsem k pokladně , položil košík na pult a mezitím se rozhlížel kolem . Prodavače jsem si nevšímal , přesto jsem vycítil jak si mě prohlíží . Něco mi říkalo otoč se , ale já se dávno naučil tadyty hlasy neposlouchat a tak jsem si dál prohlížel obchod . Prodavač po chvíly prolomil nepříjemné ticho . " Blbej den ? " zeptal se opatrně . " Blbej celej život " zamumla jsem , podal jsem prodavači potřebnou částku a odešel . Cítim jsem jeho pohled na svých zádech a kdo ví proč jsem se nechtěl na toho muže otočit . Jenže moje zvědavost mi nedala a tak jsem se přeci jen otočil . Setkal jsem se s jeho pohledem a srdce mi začalo bít jako splašené . On ? Ale co tady dělá ? V hlavě jsem měl tolik otázek , ale žádnou odpověď .

By Toxic ©

Můj komentář : Tahle povídka je strašná ^^